Barota rukávovitá - Gunnera manicata

S Gunnerou jsme se setkali již před více, než 10 lety a od té doby se o ni zajímáme. Až teprve před pár lety jsme přišli na to, že veškeré u nás prodávané Gunnery, vydávané za druh manicata, jsou ve skutečnosti druh tinctoria, tedy mnohem menší a méně rostoucí druh. Dokonce jsme tuto skutečnost několika prodejcům i oznámili, a to například i velkému hobbymarketu, ale odpovědí nám byla pouze informace, že prý dělali genetické testy ze svých rostlin a že jsou to pravé manicaty. Jasně, že nejsou :). 

Pravá Gunnera manicata je velkolepá bylina, pocházející z Chile, kde roste již od dob výskytu dinosaurů. Její obří listy dosahují velikosti až okolo 3 metrů, rovněž tak její výška může přesáhnout 3 metry. Pokud se rostlině daří, a tím myslíme i v našich podmínkách, tak této velikosti se může těšit již tříletá rostlina. Naše dvouletá rostlina dorostla výšky téměř 2 metry a průměru listů až 160 cm. Nádherné exempláře, tvořící celé "lesíky", jsme potkali v zábavním parku Churpfalzpark v Německu, kousek za hranicemi, od naší zahrady pouhých cca 45 km, jsou zde k vidění i "lesy" banánovníků Musa basjoo a další "exoty".

Gunneru pěstujeme ve výživné, vlhké až velmi vlhké, ale ne zcela podmáčené, půdě. Co se týče oslunění, tak pokud má přes léto opravdu dosti vlhkou půdu, může být i na přímém slunci, jinak doporučujeme spíše polostín. V suchých místech je vhodné rostlině vytvořit jakýsi bazének bez odtoku, naplněný substrátem, aby bylo vůbec možné rostlinu dopěstovat velkých rozměrů. Umístění Gunnery v naší zahradě je bývalý kompost u stodoly, která z jihu chrání před vysušujícím sluncem a z její střechy bez okapů padá na Gunneru velké množství vody při každém dešti. To se jeví jako takřka dokonalé stanoviště.

Gunnera není zcela dokonale mrazuvzdorná, ale vzhledem k tomu, co z ní "zbyde" po prvních větších mrazíkách, to ani příliš nevadí, neboť zazimování plazivého kmínku je mnohem jednoduší, neý kdybychom museli zimovat třímetrovou "obludu". Navíc samotné omrzlé listy jsou prvotní ochranou "srdíčka" rostliny. Ideální na zimování je prosté zamulčování suchými pilinami a položení plachty. Zimovat lze třeba i slámou, suchým listím, nebo polystyrenovou bednou. Fantazii se meze nekladou. Naštěstí plazivý kmen není příliš citlivý na hniloby. Horší to bývá s ochranou v době, kdy rostlina již vyrašila, ale očekávají se přízemní mrazíky. To je nejlepší přikrýt např. velkým kalfasem.