Barota rukávovitá - Gunnera manicata

S Gunnerou jsme se setkali již před více, než 10 lety a od té doby se o ni zajímáme. Až teprve před několika lety jsme přišli na to, že veškeré (prakticky bez výjimky) u nás prodávané Gunnery, vydávané za druh manicata, jsou ve skutečnosti druh tinctoria, tedy mnohem menší a méně rostoucí druh. V lepším případě pak jde o hybrid tinctorie a manicaty Gunnera x cryptica. Dokonce jsme tuto skutečnost několika prodejcům i oznámili, a to například i velkému hobbymarketu, ale odpovědí nám byla pouze informace, že prý dělali genetické testy ze svých rostlin a že jsou to pravé manicaty. No, nejsou :). 

Pravá Gunnera manicata je velkolepá bylina, pocházející z Chile, kde roste již od dob výskytu dinosaurů. Její obří listy dosahují velikosti až okolo 3 metrů, rovněž tak její výška může přesáhnout 3 metry. Pokud se rostlině daří, a tím myslíme i v našich podmínkách, tak této velikosti se může těšit již tříletá rostlina. Naše dvouletá rostlina dorostla výšky téměř 2 metry a průměru listů až 160 cm. Ve vlhkém roce 2024 naše "kráska" dorostla obludných rozměrů o průměru listu neskutečných 260 cm a výšky téměř 400 cm! Nádherné exempláře, tvořící celé "lesíky", jsme potkali v zábavním parku Churpfalzpark v Německu, kousek za hranicemi, od naší zahrady pouhých cca 45 km, jsou zde k vidění i "lesy" banánovníků Musa basjoo a další "exoty".

Gunneru pěstujeme ve výživné, vlhké až velmi vlhké, ale ne zcela podmáčené půdě. Co se týče oslunění, tak pokud má přes léto opravdu dosti vlhkou půdu, může být i na přímém slunci, jinak doporučujeme spíše polostín. V suchých místech je vhodné rostlině vytvořit jakýsi bazének bez odtoku, naplněný substrátem, aby bylo vůbec možné rostlinu dopěstovat velkých rozměrů. Umístění Gunnery v naší zahradě je bývalý kompost u stodoly, která z jihu chrání před vysušujícím sluncem a z její střechy bez okapů padá na Gunneru velké množství vody při každém dešti. To se jeví jako takřka dokonalé stanoviště. 

Gunnera není zcela dokonale mrazuvzdorná, ale vzhledem k tomu, co z ní "zbyde" po prvních větších mrazíkách, to ani příliš nevadí, neboť zazimování plazivého kmínku je mnohem jednodušší, než kdybychom museli zimovat třímetrovou "obludu" i s listy. Navíc samotné omrzlé listy jsou prvotní ochranou pseudokmene rostliny. Ideální na zimování je prosté zamulčování pilinami, slámou, senem, či listím a položením plachty. Zimovat lze třeba i polystyrenovou bednou. Fantazii se meze nekladou. Naštěstí plazivý kmen není citlivý na hniloby, ani vlhko. Naopak se spíše zdá, že by měl být i přes zimu neustále mokrý. Horší to bývá s ochranou v době, kdy rostlina již vyrašila, ale očekávají se přízemní mrazíky. To je nejlepší přikrýt např. velkým kalfasem.