Dračinka jižní - Cordyline australis 

Dračinka je u nás čím dál více známá rostlina, která se někdy chybně řadí k palmám či jukám. Růst listů je ale jukám velmi podobný. Je endemitem na Novém Zélandu, kde roste v nejrůznějších polohách a klimatických oblastech spíše s chladnými léty a mírnými zimami. Můžeme dokonce potkat veliké rostliny i v Anglii, kde občas roste v zahradách.

Je tedy poměrně odolná vůči chladu, vlhku i určitému mrazu, velké rostliny v Británii přežívají i mrazy kolem -12°C, menší rostliny v nádobách ale nevystavujeme teplotám pod -3°C. V přírodě dorůstá i několikametrové výšky a dožívá se stovky let. Existuje řada kultivarů s oranžovými, purpurovými či červenými listy. Nejrychleji ale roste obyčejná zelená forma, která je také nejodolnější.

Rostlinu také můžeme pěstovat jako pokojovou rostlinu, máme-li ale možnost vynesení rostliny od jara do podzimu ven, byla by škoda rostlinu "držet" doma, když venku v polostínu, nebo po navyknutí na přímém slunci, vytváří hezčí, pevnější a vybarvenější listy. Substrát udržujeme stále mírně vlhký, jen při chladném zimování, které je vhodné při teplotách 0 - 15°C, zálivku výrazně omezíme. Naše mateční rostlina nejlépe prosperuje, pokud je od března/dubna venku a na studené zimoviště se uklízí až těsně před příchodem zimy (říjen-prosinec). Každoročně je přesazovaná do větších nádob a v létě je nuné jí každý den dopřát vydatnou zálivku. Nepohrne ani silným hnojením dusíkatými hnojivy. Pokud budeme hnojit komplexními hnojivy, s draslíkem a fosforem, rostlina je schopna kvést ob rok. 

Květy jsou bílé, samosprašné a jsou hojně navštěvované hmyzem. Semena dozrávají během listopadu. Po odkvětu se obvykle vrcholová růžice listů rozdělí a udělá 2 a více hlav.