Šácholán viržinský - Magnolia virginiana

Var. australis je fantastická svou vlastností, že je stálezelená stejně, jako např. Magnolia grandiflora, neboť běžnější M. virginiana je poloopadavá až téměř zcela opadavá. Pochází z jižních oblastí USA, ale navzdory tomu je dostatečně odolná a v naší kultivaci jsme doposud nepostřehli, že by měla problém s jakoukoliv zimou. Varieta se dále liší tendencí k ryjchlejšímu růstu a celkově nese o něco větší listy i květy. Má také pýřité květní stopky a mladé letorosty.

Jedna z našich nejmilejších magnolií, která ohromí nejen úžasným olistěním, ale hlavně nádhernými, docela velkými bílými květy, které mají asi nejhezčí vůni mezi magnoliemi. Do budoucna se jim budeme věnovat mnohem více, protože si to opravdu zaslouží!

Pochází z jihovýchodu USA, kde roste v mnoha východních amerických státech od jihu na sever, přičemž se dále rozlišuje na 2 základní poddruhy, M. virginiana ssp. virginiana a M. virginiana ssp. australis, tedy jižní forma. Jižní forma je částečně až zcela stálezelená, zatímco nominátní severnější forma je opadavá až poloopadavá. Většina v Evropě dostupných viržinských magnolií je severní forma, tedy opadavá až poloopadavá.

Šácholan viržinský zaujme svými květy, které jsou 6-10 cm velké, krémově bílé barvy a nesou 9-12 okvětních plátků. Květy vykvétají od konce května, přes červen, červenec a někdy až do konce srpna. Úžasné listy jsou z horní strany modrozelené až sytě zelené a kontrastně s tím jsou na rubu až téměř bíle stříbřité. Jsou zpravidla obvejčité, velké 8 - 15 cm, v dobrých podmínkách mohou mít až 20 cm. Dřevina u nás dorůstá mezi 3 až 5 metry.

M. virginiana je první popsaný druh magnóle na světě. Popsal ji v roce 1753 Carl Linnaeus, zakladatel současného dvouslovného pojmenování rostlin a moderní taxonomie. Zajímavé je, že se tato magnolie do Evropy dostala již o několik desetiletí dříve, když ji v roce 1678 anglický botanik, působící v USA, John Baptist Banister, poslal do Anglie svému příteli, a botanikovi Henrymu Comptonovi. Stala se tak první pěstovanou magnólií v Británii i celé Evropě a to ještě v době, kdy rostlina nebyla botanicky vůbec zařazena, neboť tehdy ještě celý rod Magnolia neexistoval!

Co se týče pěstování, rostlině se daří ve vlhčích, organicky bohatých kyprých půdách, které jsou mírně kyselé. V našem sadu pěstujeme asi 5 viržinských magnolií a osvědčilo se nám při výsadbě přimíchat do půdy pár až několik desítek litrů rašeliny a dobře smíchat s původní půdou, přítomnou v místě výsadby. Stanoviště je nejlepší polostinné, pokud budeme udržovat půdu vlhkou, tak klidně i na plném slunci. Mrazuodolnost je vysoká, rosltina snáší mezi -25 až -30°C.