Tomel viržinský - Diospyros virginiana

Viržinský tomel, nebo-li persimmon či americký persimmon, je nejmrazuodolnější a obvykle i nejranější druh, jehož odrůdy u nás stíhají obvykle dobře dozrávat i v horších podmínkách. Nejranější odrůdy lze pěstovat v příhodném mikroklimatu až do nadmořských výšek kolem 650 metrů. 

Chuťově je pro mnoho lidí přijatelnější, než "klasické kaki" (tomel japonský, japonský persimmon), protože jeho plody jsou, dle odrůdy, více či méně aromatické. Aroma přechází od skořicové vůně, přes perníkovou až po rumovou.

Popis a původ

Tomel viržinský je původní v lesích na východě USA a jeho oblast rozšíření zasahuje do více než 10 amerických států. Je to opadavý strom, dorůstající v divoké formě a v podmínkách domoviny až 25 metrů. Je dekorativní svými sytě zelenými, v mládí načervenalými, téměř lesklými listy, velkými až 15 cm. Květy jsou vonné, světle žluté a vykvétají obvykle v červnu. Plod je oranžovočervená až červená bobule, velká, dle odrůdy a podmínek, od 3 do 6 cm. 

Opylovací poměry

Divoké formy jsou zpravidla samčí nebo samičí, odrůdy často tvoří květy obou pohlaví a tvoří plody i partenokarpicky, tedy bez opylení. Takové plody potom neobsahují žádná semena. Nejkvalitnější a největší jsou však plody opylené.

Genetika

Existují dva typy viržinských tomelů; tetraploidní (mající 60 chromosomů) a hexaploidní (mající 90 chromosomů). Tetraplodní se vyskytují nejvíce na jihu Apalačské oblasti a v jejím okolí, zatímco hexaploidní jedinci se vyskytují všude na sever a západ od těch tetraploidních, přičemž se tyto dvě skupiny setkávají na území Kentucky. Podle výskytu je tedy jasné, že jedinci s 90 chromosomy jsou odolnější vůči mrazu i ranější a proto je drtivá většina odrůd vyšlechtěna právě z nich.

Pěstování

Tomel viržinský pěstujeme nejlépe v chráněné poloze (v závětří, poblíž zdí budov, na dvoře apod.), ale pokud nemáme k dispozici takovou polohu, snáší celkem dobře - na rozdíl od tomelu japonského - i pěstování na volných prostranstvích, na svazích, sadech apod. Rostlinu po výsadbě alespoň první rok důkladně zaléváme, je-li suché teplé počasí. Na půdu není náročný, nesnese jen přemokřenou, podmáčenou půdu. Otázka nároků na půdu se týká podnože, na které je odrůda tomelu viržinského naroubována (viz níže).

Podnož

Odrůdové tomely roubujeme zpravidla na tomel kavkazský (D. lotus). Tato podnož má řadu výhod i nějakou nevýhodu oproti podnoži semenáče tomelu viržinského. Nevýhoda je, že tomel kavkazský je ve dřevě odolný "jen" do -22 až -25°C, což však bohatě stačí na větišně našeho území. Zatím jsme se s mrazovým poškozením tomelu kavkazského nesetkali za roky naší praxe na žádné z našich stávajících, ani minulých zahrad "napříč republikou". Ovšem pozor - platí to pro rostliny zasazené ve volné půdě. V květináči nevystavujeme rostlinu na lotusu ani na virginianě teplotám pod -10°C!

Výhody "lotusu" jsou nesporné, zejména je to počáteční bujný růst oproti rostlinám na t. viržinskému, dřívější nástup do plodnosti a zdá se, že jsou odrůdy na "lotusu" i ranější, dle pozorování i u ostatních pěstitelů zrají o několik dní až týden dříve. Dříve se přitom chybně tradovalo, že ranější jsou odrůdy naroubované na virginianě. Rostliny na "lotusu" rovněž lépe zakořeňují a mají v kratší době bohatší kořenový bal. Podnož "virginiany" by měl vyhledávat ten, kdo bydlí v opravdu krajních podmínkách v oblastech, kde teplota v zimě padá hluboko pod -20°C. Mimo to musí jít o podnož tomelu viržinského s 90 chromosomy (severní populace). Navíc žádná odrůda Diospyros kaki a ani kříženců kaki x virginiana nesnese pod -25°C, ačkoliv se o některých někdy píše, že snáší kolem -30°C, což je nesmysl. Jen vyjmečně a krátce snese pár odrůd kříženců (např. Rossianka, Pamjať Pasenkova) maximálně -26°C. Veškeré udávané mrazové odolnosti jsou ale závislé spíše na délce trvání samotného mrazu. Další výhodou podnože "lotusu" je nenáročnost na půdu; virginiana nesnáší vyšší obsah vápna v půdě, což je problém na většině území nížin Moravy, Polabí a Slovenska, zatímco lotusu vápnité půdy nevadí, přičemž toleruje i půdy mírně kyselé. V neposlední řadě je "lotus" odolnější vůči suchu a prosperuje i v sušší půdě, ve které už by virginiana živořila. Náročnost viriginany na půdu by se dala přirovnat k nárokům Asiminy triloby.

Sklizeň a využití

Plody zrají, dle odrůdy, teplotního průběhu roku a lokality, od konce srpna do listopadu. Při dozrání plody změknou, zčervenají, ztratí trpkost a při úplném dozrání odpadnou od stopky. V této fázi plody konzumujeme syrové, nebo je využíváme v kuchyni do různých sladkých pokrmů, od zmrzlin, přes želé a pudinky až po buchty. Uchovávání zralých plodů je velmi krátkodobé, ale měkkou dužninu lze zamrazit. Pokud chceme, aby nám plody vydržely déle jako stolní ovoce, lze je utrhnout vybarvené, ale ještě tvrdé ze stromu a dát je do uzavíratelné nádoby s jablky, díky kterým plody postupně krásně dozrají. Stejně lze řešit dozrávání v nepříznivých klimatických podmínkách, kde plody nestihnout perfektně vyzrát na stromech.