Victoria cruziana 

Prodejní rostliny jsou vysazené v nádobách 9 cm v ornici, vždy po 3 až 4 kusech. V polovině června mají první juvenilní listy, na kterých jsou již patrné trny. Rostliny velmi rychle dospívají a po juvenilních listech přijdou na řadu již rovnou obří, ze spodu bohatě otrněné listy. Rostliny bohužel není fyzicky možné zabalit k odeslání, nádoba s ornicí je nasáklá vodou a váží kolem 0,5 kg, váha rostliny a nestabilnost substrátu (tekuté bláto) by křehké semenáče během cesty zcela zničily. Rostliny je tak možné předat pouze osobně.

Kdo by neznal viktorii (alespoň tu amazonskou), legendární obří "leknín", jehož výskyt máme spojený s tím nejtropičtějším klimatem a botanickými zahradami? Ale veděli jste, že druh V. cruziana, je odolnější příbuzný, který ne jen, že nepotřebuje tropické klima, dokonce není nutné ani vyloženě subtropické! Ne tedy přes léto, což znamená jediné, rostlina se dá letnit i v našich českých jezírkách! Pochází totiž z poněkud chladnější oblastí jižní Ameriky, jako je sever Argentiny (provincie Santa Fe, Formosa, Corrientes, Entre Rios, Chaco,..) a přilehlých části Paraguaye.

Mapujeme výskyt Victoria cruziana a je možné ji "letnit" v jezírkách, kde se teplota vody pohybuje v letních měsísích kolem 25°C, úspěšně tak zvládá třeba i kamená jezírka v místech jako je colorádský Denver v USA (botanická zahrada). Nám nejblíže jsme rostliny osobně viděli v nevytápěných jezírkách v botanické zahradě ve Verbanii (v severní Itálii u jezera Maggiore) Z rostlin, které jdou u nás pěstovat, se tak jedná o naprostou kuriozitu!

Na pěstování nejsou Victorie složité, jak by se mohlo zdát. Postačí jim dostatečně prostorná nádoba (min. 10-15 l), vyplněná těžším substrátem, např. ornicí s pískem a zásobním hnojivem, vrch květináče vysypaný kamínky (třeba štěrkem). Victorie se v botanických zahradách i v tropickém klimatu pěstují jako jednoletky, ale jde o vytrvalou rostlinu. Květy jsou oboupohlavní, kvetou po dva dny, ale nejprve jsou aktivní samičí pohlavní orgány a až druhý den, tedy respektive noc, se aktivují samčí. Květy voní jako ananas a první noc jsou bílé, druhou noc růžovočervené. Jakmile se květ otevře, vystoupí nad vodní hladinu. Potom se opět ponoří pod vodní hladinu.

V našem klimatu tak potřebují prostorné a klidné a mělké jezírko, které je dobře osluněné. Máme vypozorované, že v jezírkách s černou plachtou, se teplota vody v horních 30 cm sloupce vody, přehoupne přes 22°C velmi brzy, někdy již koncem dubna, nebo v květnu, avšak rostlinu je lepší umístit ven až když jsou teplejší i noci. Záleží samozřejmně jen a pouze na počasí, při slunečných dnech se voda vyhřeje i na koupacích 25°C během jednoho dne. Přirozeně se pěstuje velmi mělce, takřka těsně u vodní hladiny, kde bývá voda přes léto i nejteplejší. Dle lokalit původu se domníváme, že je rostlina mnohem chladu odolnější, než se obecně myslí a že musí být i slabě mrazuodolná, neboť její původ není daleko např. od palem rodu Butia. Její skutečnou odolnost je potřeba otestovat. Především možnosti jejího zimování.