Bobkovišeň azorská - Prunus lusitanica var. azorica

Zajímavý poddruh bobkovišně portugalské, pocházející, jak již název napovídá, z Azorských ostrovů. Dorůstá pouze do 8 m a je mnohem více rozložitější. Uváděná šířka u dospělých jedinců je kolem 4 metrů.

Nominátní azorica se v běžném zahradnictví nenajde, ani se nevyskytuje v botanických zahradách. Tento poddruh se proslavil především díky odrůdě „Ybrazo1“ Tico, která vznikla v roce 2012 v rukách Yvese Breneliéra. Je to i pravděpodobně jediný zástupce azoriky, který se dá sehnat.

Tico, tedy azorská bobkovišeň, je překvapivě velmi odolná, i přes svůj původ na Azorech. Pravděpodobně i díky poslední době ledové má poddruh takovou odolnost, která časem nevymizela. Není to jediný azorský druh rostliny s vysokou mrazuvzdorností. Navíc ještě vyselektovaná odrůda projevila značnou chuť nízkým teplotám odolávat o to více. Stala se tak velmi oblíbenou a začala se masivně množit a nabízet pro oblasti s mírným klimatem. Vyznačuje se i velkými listy, které jsou pro stálezelené dřeviny velmi žádané. Velikostně dohání i známé bobkovišně (Prunus laurocerasus), ale jsou širší, mírně prohnuté a mnohem chaotičtěji rozmístěné na větvičkách. Navíc během zimy a jara keř hýří všemi barvami, od bronzové po červenou, kdy rašící větvičky přechází z červených tónů do letních svěže zelených zelených listů. Tico roste přirozeně do keře, s přepadavými větvemi. Střihem se ale dá časem vytvarovat i do stromku. S úspěchem se tak nejčastěji používá do živých plotů, jako alternativa cypřišků a tůjí. Bez střihu roste pomaleji do výšky, o proti třeba jiným, stálezeleným dřevinám, pouze 30-50 cm ročně. Je to kvůli složitějšímu skládáním větviček (jedna přes druhou), ale s vyvazováním terminálních větví a hnojivem lze dosáhout rychlejších výsledků, je-li žádáno.

Naprosto fascinující je odolnost listů, která je i kolem -20°C a netrpí na popáleniny od zimního slunce. Což je skoro až k nevíře, při takové velikosti listů! My jsme testovali rostlinu i na holém poli ve vznikajícím arboretu, kde bez problémů přečkala zimní počasí, ledové vichřice, plné zimní oslunění. Nicméně na větrném stanovišti s větrem, mohou na jaře být pak listy z jižní strany mírně vybledlé. Se stoupajícím věkem rostliny ale tyto neduhy mizí a rostlina vydrží snad všechno.

Na půdní i vodní podmínky je zcela nenáročná, rychlejším růstem se odvděčí v dobře odvodněné, ale živné zemi hlinitého typu. Jakékoliv přilepšení půdy při výsadbě bychom doporučovali snad jen kompostem, cokoli na víc by byla zbytečnost.

Kvete začátkem léta, kdy se stejně jako bobkovišně vyhodí úzké stojaté laty, s drobnými býlími chmýřovitými květy. Které pár týdnů vystupují mezi listy. Pokud se zadaří a dojde k opylení (u nás plodí spíše sporadicky), dozrají na rostlinách na samém konci léta malé černé bobule. Ty jsou v nezralém stavu mírně jedovaté, ve zralém stavu jsou jedlé, ale sami je jíst nedoporučujeme, spíše jen jako fakt, že se s nimi neotrávíte. Ale všechny ostatní části rostliny, vč semen jedovaté již jsou!