Bobkovišeň portugalská - Prunus lusitanica

Bohatý rod Prunus zahrnuje i tento fascinující, evropský, neopadavý druh, který je ceněný hlavně pro svou celoroční neměnnou krásu. Pochází z Pyrenejského poloostrova a JZ Francie, ale jeho odolnost mu dovoluje růst v příhodných oblastech prakticky po celé Evropě. Ač se může zdát podle původu, že preferuje horké, suché klima s chudou půdou, opak je pravdou. Preferuje lesní polostinné stanoviště s dostatečně úrodnou zemí s dostatkem srážek, jeho domovinou jsou horské svahy, zalité mlhami a obřím ročním úhrnem srážek.

Nominátní druh (subsp. lusitanica) je v domovině považován za strom a staré exempláře dorůstají až do neuvěřitelných 17 m, nicméně tento údaj berte hodně s rezervou, u nás tvoří spíše husté keře, o výšce bez střihu 4-6 m. Možná je to i proto, že se často vysazuje do okrasných záhonů, nebo k plotům, kde ho sluneční žár formuje do kompaktního mohutného keře. Pokud by se vysadil správně, mezi vysoké stromy do lesa, nebo do zastínění zástavby vnitrobloků, věřte, že by i u nás časem hravě překonal i 10 metrovou hranici.

Druh zahrnuje i řadu kultivarů, ale tento „čistý“, nominátní druh, mívá největší listy, které jsou až 13 cm dlouhé, jsou ale také nejtenčí, tudíž se snadněji poškodí například od silných vichřic, nebo od zimního slunce při mrazivých dnech (velký odpar). Nejpěstovanější kultivary jsou: „Angustifolia“, a „Myrtifolia“ (někdy uváděná jako synonymum pro „Angustifolia“). Dále ještě existují i variegátní (panašované) formy.

Místo pro pěstování naleznete snadno, jelikož je rostlina silně přizpůsobivá. Ač preferuje půdy s nižším pH, tak zároveň nepoznáte rozdíl v růstu, pokud je rostlina vysazena v půdách s vyšším pH. Hůř by rostlina mohla reagovat ve velmi těžkých, jílovitých půdách, kde není vrstva ornice ani humusu, tedy kde dochází ke špatné cirkulaci vody – naopak u břehu potoku, kde je vody přehršel (ale koluje) se jí líbit bude. Stejně tak snese i letní přísušek, díky složité kořenové soustavě koření do velkých hloubek, jelikož je zvyklá z horských svahů se skalnatým podložím si vodu najít. Rostlina si ani nebude vybírat mezi stínem a sluncem, v našem klimatu se často vysazuje na exponovaná stanoviště a nemá s tím obvykle žádný problém, na slunci jsou řapíky listů více vybarvené, listy rostou hustěji u sebe a celkově je keř kompaktnější. Ve stinných stanovištích je rostlina řidší s mohutnějšími listy, časem může dělat i delší větve s habitem rozložitého stromu. Jen pozor u silných mrazů, ve kterých se vyskytují prosluněné dny, a to hlavně v únoru a březnu, tedy kdy začíná mít slunce větší sílu, může docházet k nepříjemnému namrzání listů. Sami pozorujeme u některých jedinců defoliaci i při teplotách pod -15°C, pokud není rostlina v zimním stínu. Nicméně, až na drobný nepořádek na zahradě, to pro samotnou rostlinu nic neznamená, chybějící listy znovu narostou během května.

Kvete začátkem léta, kdy stejně, jako u „klasické“ bobkovišně, vyrostou úzké vzpřímené hrozny s drobnými, bílými, růžovitými (nikoliv růžovými) květy, které pár týdnů vystupují mezi listy. Pokud se zadaří a dojde k opylení, dozrají na rostlinách, na samém konci léta malé, temně fialové bobule. Ty jsou ve zralém stavu jedlé, ale sami je jíst nedoporučujeme, spíše jen jako fakt, že se s nimi neotrávíte. Ale všechny ostatní části rostliny, vč. semen a nezralých plodů, jedovaté již jsou!

Odolnost listů není u všech kultivarů stejná! Prunus lusitanica var. Angustifolia (nebo Myrtifolia) a kultivary poddruhu azorica, mají odolnost vyšší, i díky tužším listům, odolnost listů u některých kultivarů se má pohybovat dokonce i kolem hranice -22°C bez výraznějších škod. U nás na zahradě tyto kultivary, stejně, jako většina semenáčů, nikdy mrazem poškozeny nebyly.

Lusitanica vč. všech kultivarů se může libovolně střihat a tvarovat, je tak výborným adeptem pro živé ploty, sami preferujeme ty typy plotů, kde se rostlina nemusí zbytečně stříhat do přísných tvarů, ale udržuje se jen přípustná šířka rostliny.