Borovice Gerardova - Pinus gerardiana

 Waziristan (česky Vazíristán) je lokální kultivar, pěstovaný ve stejnojmenné oblasti v Pákistánu. Nese veliká (25 mm dlouhá) a snadno luštitelná semena.

Borovice Gerardova je pravděpodobně nejlepší "oříšková" borovice, pěstovaná v západní Asii pro svá velká, chutná semena, která mají velmi tenká osemení, luštitelná mezi prsty. Je to větrosprašný, jednodomý a pomalu rostoucí strom, dorůstající do výšky 10-25 m. Kmen je solitérní a od země zavětvený. Větve jsou nepravidelné. Koruna je u mladých stromů kuželovitá, u starších kulatá, v hustých lesích užší a mělčí. Borka je velmi dekorativní, spolu s dalšími dvěma druhy borovic patří mezi "duhové" borovice. Je vločkovitá, tenká, odloupáváním odkrývající světle šedozelené skvrny. Letorosty jsou hladké a žlutozelené. Jehlice jsou tuhé, jehlovité a přímé, seshora zelené, na vnitřních površích šedozelené; vyskytují se ve svazečcích po 3 ; jehlice jsou 6-10 cm dlouhé. Samičí šišky jsou 12-20 cm dlouhé, po rozevření 10 cm široké; pryskyřičnaté; vejčité; na krátkých a tlustých stopkách. Semena jsou válcovitá, 15-25 mm dlouhá a 6-9 mm široká; semena nevypadávají ze šišek, ale zůstávají přichycena s nevyvinutým křídlem k základně šupiny nad semenem.

Borovice Gerardova roste v nadmořských výškách 2000-3350 m v Himálajích, což znamená, že její výskyt je omezen na údolí mezi velkými horskými pásmy, což jednotlivé rozdílné populace stromu od sebe navzájem do jisté míry izoluje. Borovice Gerardova roste na suchých a slunných svazích, v oblastech se slabými letními monzuny, většina srážek se zde vyskytuje ve formě sněhu a roční srážkové úhrny se pohybují okolo 1000 mm. Zimní teploty zde klesají na hodnoty pod bod mrazu, čas od času se objeví mrazy i pod –17 °C, zejména v chladnější části výskytu. Půdy jsou často vápencového původu. Strom zde s oblibou roste ve společnosti cedru himálajského (Cedrus deodara), cypřiše Cupressus torulosa, jalovce ztepilého (Juniperus excelsa subsp. polycarpos), jalovce polokulovitého (Juniperus semiglobosa), borovice himálajské (Pinus wallichiana), smrku indického (Picea smithiana), což jsou všechno druhy, které jsou u nás v teplejších polohách rovněž obvykle odolné.

Zejména v Pákistánu a Afghánistánu je strom pěstován pro svá jedlá semena. V přírodě populace této borovice prudce ubývají a je již považována za "téměř ohroženou".

Po několika prvních zimách můžeme konstatovat zatím velmi pozitivní zkušenosti s mrazuvzdorností! Testujeme selekce zvané Kohistan a Waziristan a zatím obě přezimovávají na výbornou (prozatím si prožily necelých -16°C a jeden arktický den).