Butia odorata (dříve Butia capitata)

Butia odorata pochází z nejjižnější části Brazílie a z Uruguaye. Dorůstá až do 15 metrů. Na kmeni zůstávají po léta zbytky řapíků, což dává palmě charakteristický vzhled a až rostliny starší několik desítek let řapíky shazují na hladkou strukturu kmene. Listy jsou typicky prohnuté, mají zelenomodrý až stříbřitý nádech a dorůstají délky 2,5 metru a při zastínění okolní vegetací dorůstají i více. Palma produkuje jedlé plody oranžové barvy, které se zpracovávají na džem nebo se nechávají kvasit, chutí poněkud připomínají meruňky.

Butia odorata vyžaduje teplé, slunné stanoviště, přes letní období vyžaduje dostatečně vlhkou půdu, zvlášť při teplotách nad 25°C, ale přes zimu je naopak lepší, aby byla půda sušší. Protože je tento druh méně mrazuodolný, než např. B. eriospatha, doporučujeme udělat velmi důkladnou ochranu přes zimní období, a to jak proti vlhku, tak hlavně proti silným mrazům. Bez topného kabelu nebo jiného tepelného zdroje palma těžko přezimuje. List se začíná poškozovat při teplotě pod -7°C, ačkoliv některé exempláře, které jsou v perfektní kondici a patrně pocházející z chladnějších oblastí výskytu, mohou mít listy mrazuvzdorné až do -11°C.
Při pěstování v květináči palma snese maximálně -3°C, více z našich zkušeností nedoporučujeme, potom již dochází u mladších rostlin k vyhnití vegetačního vrcholu palmy. Kontejnerovanou rostlinu zimujeme při teplotě +3 až +12°C na světlém místě, ale zejména při teplotě pod 8°C není světlo podmínkou. Při tak nízkých teplotách má palma vegetační klid a světlo takřka nepotřebuje. Dbáme také na nižší vlhkost substrátu, při zimování v chladu by substrát neměl být mokrý, ale jen mírně vlhký.