Cedr himálajský - Cedrus deodara

 Cedry jsou nádherné, honosné a velmi exoticky vzhlížející jehličnany a navíc jsou obvykle dostatečně odolné pro pěstování v našich podmínkách.

Cedr himálajský pochází z výšek až 2000 metrů v Himálaji, kde dorůstá až 50 metrové výšky. Je to nejrychleji rostoucí druh, ale také nejproměnlivější. V mládí má korunu široce kuželovitou a spolu s věkem až malebně rozloženou. Špičky větví obloukovitě převisají. Kmen je rovný, dosahuje až do špičky stromu a dorůstá až 3 metrové šířky. Borka je tmavě šedá až načernalá. Jehlice jsou obvykle modrozelené, ale mohou být i zelené a naopak bílomodré, dlouhé 3 až 5 cm, měkčí než u jiných cedrů a jsou po 30 ve svazcích. Šišky po 1-2 kusech na krátkých stopkách, o velikosti asi 10x6 cm. Šupiny šišek jsou výrzně největší ze všech druhů, mají asi 5-6 cm. Himalájský cedr je choulostivější druh, ale semenáče ze semen, která byla sbíraná zejména vysoko v afghánských horách, vykazují odolnost až kolem -30°C.

Cedry nejsou náročné na půdu ani podmínky, nemají rády až mrazy hluboko pod -20°C a příliš podmáčenou půdu. V optimálních podmínkách jsou rychlerostoucí. Od Alp na jih můžeme vidět jakousi symbiózu cedrů a blízkých staveb. Přesto, že jsou to mohutné stromy, jsou velmi často hodně blízko budov. Hlavně v severní Itálii je to patrné. Zřejmě je to mohutným kořenovým systémem cedrů, který nedovolí vývraty a tím pádem pád stromu na budovy. Deštníkovité koruny jsou navíc často rozprostřeny až nad budovami, takže jejich šířka nevadí blízkosti staveb. Dalo by se tedy říci, že jde o ideální dřeviny do měst, kde by mohly jednou "zalesnit" některá místa nynějších "betonových džunglí".