Dub portugalský - Quercus faginea

Ačkoliv se jedná původně spíše o subtropický druh, v našich podmínkách se mu daří dobře a je dostatečně mrazuvzdorný. Je zelený dlouho do zimy a obvykle zcela neopadá, což je v našich podmínkách u dubů celkem kýžená vlastnost. V domovině - na Pyrenejském poloostrově, Maroku, Alžíru a Baleárech - dorůstá až 20 metrů, u nás se drží spíše mezi 4 až 8 metry v maximu.

Borka je šedá nebo hnědá, tlustá, hluboce kostkovitě rozpraskaná. Letorosty i pupeny jsou bělavě až šedě chlupaté. Listy jsou tuhé, proměnlivého tvaru, nejčastěji eliptické až obvejčité, 3 až 7 cm dlouhé, na okraji hrubě pravidelně zubaté, zvlněné a podvinuté. Báze listů je srdčitá, kulovitá až uťatá. Čepel listů je na líci šedozelená a olysalá, na rubu hustě šedavě plstnatá, někdy olysávající. Řapík bývá 5 až 10 mm dlouhý. Žaludy jsou asi 25 mm dlouhé, do 1/5 až 1/3 zanořené v číšce 

Jde o ideální dřevinu do měnícího se klimatu, kdy skvěle čelí suchu a horku, špatným půdám, ale i nepředvídatelným zimním situacím. Vypadá velmi dekorativně, protože má na dub poměrně netradiční tvar listu, který není podobný jinému druhu a morfologicky je jakoby směsicí všech jihoevropských dubů, kdy kůra je jako dub korkový a listy jako něco mezi dubem pyrenejským a cesmínovitým dohromady.

Pěkný exemplář lze vidět například v BZ a ZOO Plzeň, nebo v arboretu Mendelovy Univerzity v Brně.