Jedná se o opadavý strom nebo větší keř původem z východní Asie – především z Číny, Koreje a Japonska. V přirozeném prostředí roste ve smíšených lesích nížinných i horských oblastí. Patří do čeledi simarubovitých (Simaroubaceae) a vyniká zejména svou hořkou chutí, která souvisí s jeho tradičním využitím v přírodní medicíně.

Dorůstá výšky 6 až 10 metrů a má přímý kmen s rozkladitou korunou. Listy jsou lichozpeřené, až 30 cm dlouhé, s 7–13 oválnými lístky, které na podzim získávají žluté, růžové až oranžové zbarvení. Květy jsou drobné, zelenožluté, uspořádané v latách, a objevují se v květnu až červnu. Plodem jsou malé tmavé peckovice, které mohou přetrvávat na větvích i do zimy. Pokud má dostatek prostoru a času, je schopná odnožovat a vytvářet tak malé houštiny, nikoliv však "utíkat", např. ve smyslu škumpy.

Vzhledem ke svému původu je Picrasma quassioides velmi dobře přizpůsobena mírnému klimatu a je plně mrazuvzdorná i v podmínkách střední Evropy. Nejlépe se jí daří na slunném až polostinném stanovišti s hlubší, živnou, mírně kyselou až neutrální půdou. Snáší i městské prostředí, ale nesvědčí jí dlouhodobé přemokření ani extrémní sucho.

Druh byl poprvé popsán z Himálaje v roce 1825 (jako Nima quassioides) Francisem Buchanan-Hamiltonem, který přirovnal jeho kůru ke kůře jihoamerické náhražky chininu Quassia amara, stromu, který byl sám pojmenován po osvobozeném surinamském otroku Quassi, který objevil jeho léčebné využití. Značný zájem se nadále týká léčivých vlastností kvazinoidů, obsažených v Picrasma quassioides, jako protirakovinných léků, pro jejich antibakteriální a insekticidní vlastnosti a jako ochucovadla a dokonce i jako náhražka chmele při výrobě piva. Z atraktivního dřeva tohoto druhu se vyrábí drobné nádobí a šperky.

Významnou roli hraje hořkoň v tradiční asijské medicíně, především čínské a japonské. Jak již bylo řečeno výše, kůra a dřevo stromu obsahují intenzivně hořké látky – zejména quassin a neoquassin – které mají prokazatelné antiparazitární, protizánětlivé a antimikrobiální účinky. Využívají se zejména jako přírodní prostředek proti střevním parazitům, ke zlepšení trávení a jako tonikum. V Japonsku se hořký extrakt z kůry používá také jako přírodní insekticid, například proti mšicím či housenkám, s výhodou, že je netoxický pro člověka. V zahradní tvorbě je hořkoň spíše raritou, ale díky svému vzhledu a podzimnímu zbarvení může posloužit jako zajímavý solitér nebo součást výsadeb ve sbírkách léčivých a netradičních dřevin. Je vhodná pro milovníky méně známých druhů s léčivým potenciálem a botanickou hodnotou.