Kožokvět lojonosný - Triadica sebifera =Sapium sebiferum

Kožokvět lojonosný je malý, rychle rostoucí, opadavý strom, pocházející z jižní části Číny a Japonska, dorůstající do výšky kolem 5-10 (15) metrů. Ve volné přírodě je typicky viděn jako savý, vícekmenný strom s nepravidelnou korunou, ale lze jej snadno pěstovat jako strom s jedním kmenem se zaoblenou korunou. Tvarem topolovité, špičaté, zelené listy, velké kolem 7 cm, se na podzim zbarvují do různých odstínů žluté, oranžové, červené a/nebo fialové. Na jaře se objevují jednodomé žlutozelené květy v jehnědovitých klasech. Po opylení se tvoří trojčetné tobolky, obsahující tři semena. Vnější vrstvy každé tobolky odpadávají na podzim v době zralosti a odhalují tři nápadná semena pokrytá voskově bílým povlakem. Semena dobře kontrastují s podzimní barvou listů. Tobolky s bílými semeny poněkud připomínají popcorn. V Číně se semena sklízejí pro extrakci rostlinného loje, který se používá při výrobě svíček a mýdel, odtud plyne název rostliny. Kromě loje však semena obsahují ještě jeden druh oleje, který je tekutý a vhodny ke svícení a výrobu barev. Zajímavě a dobově využití rostliny popsal J. S. Presl (1846): Činové roztloukají tobolky i se semenem, vaří je ve vodě, načež mastnota se podnese a jako lůj ztuhne, z níž co sníh bílé dělají svíce. K 10 librám mastnoty přidávají 3 libry lněného oleje a trochu vosku, aby nabyla větší tuhosti. Svíce též namáčejí do vosku dřevěného, aby se neplavily. Z jader vytlačují olej k pálení, jiným koncům hospodářským a lékařství užitečný. Mléčná míza rostliny je jedovatá a může být dráždivá.

Druh pochází z rozsáhlé oblasti na východě Asie, kde jsou zimy různých charakterů, avšak horní hranice jeho odolnosti je popisována tak, že nejnižší průměrná měsíční teplota, kterou rostlina zažívá, je 0°C (což je například průměrná hodnota nejstudenějšího měsíce v roce, tedy ledna, pro stanici Plzeň-Mikulka) a nárazové mrazy kolem -15°C, ale pravděpodobně snese mrazy ještě silnější, neboť z dávných pokusů o výsadbu na východě USA, zejména podél pobřeží, se tam kožokvětu daří natolik, že dokonce dosti ochotně zplaňuje a místy je považován až za invazivní, a pěstuje se tam až do klimatické USDA zóny 7, přičemž zimy byly v posledních 10 letech na východním pobřeží USA poměrně drsné.

Kožokvět testujeme v Mrchojedech a má před sebou první zimu (2022/23). Upřednostní mírně kyselé, mírně vlhké půdy, ale na rozdíl od svého příbuzného (Neoshirakia japonica) vytváří mohutnější kořeny, které po zakořenění zajistí přísun vláhy i v delším období sucha a na chudších půdách.