Parocie perská - Parrotia persica

Parrotia persica je velmi dekorativní opadavý malý strom či větší keř pocházející z oblasti Íránu a Ázerbájdžánu, konkrétně z pohoří Alborz. Patří do čeledi vilínovitých (Hamamelidaceae), což se odráží v jejích raně jarních květech i podzimním zbarvení listů. Příbuznost k vilínům na tomto druhu spatřujeme skrz naskrz od květů, plodů a semen až po listy a borku. V Evropě se pěstuje především jako okrasná dřevina, ceněná pro svou všestrannou krásu v průběhu celého roku.

Roste celkem pomalu a může dosáhnout výšky kolem 6 až 10 metrů, často však zůstává nižší, keřovitého charakteru. Její nepravidelná, rozkladitá koruna působí velmi přirozeně a elegantně. Parocie vyniká zejména listy – ty jsou v létě tmavě zelené, oválné, s lehce zvlněným okrajem, na podzim se pak mění v úchvatnou směs žluté, oranžové, karmínové až fialové barvy. Jde o jednu z nejkrásněji se vybarvujících dřevin vůbec.

Dalším zajímavým rysem je její kůra, která se s věkem odlupuje a odhaluje vícebarevné plochy v odstínech šedé, zelené, hnědé a růžové – podobně jako u platanů. Květy jsou drobné, červené, nitkovité, podobné vilínům (ale i javorům) a objevují se velmi brzy na jaře ještě před olistěním.

Parrotia persica je poměrně nenáročná na pěstování. Preferuje slunné až polostinné stanoviště a hlubší, živnou, mírně kyselou až neutrální půdu. Dobře snáší městské prostředí a znečištěné ovzduší. Je velmi mrazuvzdorná, v našich podmínkách spolehlivě přezimuje bez nutnosti ochrany. Nesnáší však extrémní sucho, proto je vhodné ji během delších suchých období zalévat.