O tomto tropickém poddruhu střemchy pozdní máme ponětí již dlouho, ale zavrhli jsme ji s tím, že u nás tento poddruh nemůže mít šanci prosperovat. Naše předsudky byly ale liché. Nejen, že v podmínkách střední Evropy bez problémů přezimovává, ale i bez problémů plodí! Poslední pokus v Polsku dopadl výborně, rostlina normálně plodí a bez pomoci přezimuje ve volné půdě - z těchto polských pokusů - jejich plodů - pocházejí konkrétně i naše sazenice.

Prunus serotina subsp. capuli je zajímavá ovocná dřevina pocházející z horských oblastí Mexika a Střední Ameriky, odkud se její pěstování rozšířilo také do jihoamerických And. Jedná se o příbuznou severoamerické střemchy pozdní. V oblastech svého tradičního pěstování je ceněna především pro chutné plody. Vytváří rychle rostoucí opadavý až poloopadavý strom, obvykle vysoký 8–15 metrů, s protáhlými, lesklými, jemně pilovitými listy. Na jaře až počátkem léta kvete bohatými převislými hrozny drobných bílých, příjemně vonných květů. Následně dozrávají kulovité peckovice, které se postupně vybarvují z červené do tmavě purpurové až téměř černé. Zralé plody jsou jedlé, šťavnaté, sladké až příjemně sladkokyselé a svou chutí připomínají kombinaci třešní a střemchy. V zemích původu se konzumují čerstvé, suší se nebo zpracovávají na džemy, sirupy, nápoje a další ovocné výrobky. Listy, kůra a zejména rozkousaná jádra pecek však obsahují kyanogenní látky a nejsou určeny ke konzumaci.

Nejlépe prospívá na plně slunném až lehce polostinném stanovišti v hlubší, živné a dobře propustné půdě. Sice pochází z tropů, ale z poměrně vysokých horských oblastí a dobře snáší i naše zimy. Během vegetace však ocení dostatek tepla a vláhy. Po zakořenění zvládá i kratší období sucha, pro kvalitní úrodu je ale vhodná pravidelná zálivka. Mrazuvzdornost konkrétních andských ovocných forem není u nás dostatečně ověřena a může se lišit podle původu konkrétní rostliny.