Salvia apiana, česky šalvěj bílá, je vytrvalý polokeř původem z jihozápadu USA, především z Kalifornie a severní části Mexika. V přírodě roste na suchých, kamenitých svazích, kde je vystavena intenzivnímu slunečnímu svitu a jen minimálním srážkám. Tvoří hustý, keřovitý trs s dřevnatou bází a dorůstá výšky až 1,5 metru. Listy jsou podlouhlé, stříbřitě bílé a silně aromatické díky vysokému obsahu esenciálních olejů, které rostlinu chrání před suchem i býložravci. Květy se objevují od pozdního jara do léta na vysokých, nevětvených stoncích a mají bílé až jemně narůžovělé zbarvení s fialovými tečkami. Jsou bohaté na nektar a velmi atraktivní pro včely, čmeláky a v domovině i pro kolibříky. Rostlina vyžaduje plné slunce, velmi dobře propustnou, ideálně písčitou až kamenitou půdu a minimální zálivku. Roste ale dobře i v naší české zahradní hlíně, vyzkoušeli jsme to dokonce i v jílovité a rostliny velmi dobře prosperovaly, ale ve vlhčích místech republiky by to asi mohl být problém. Špatně snáší přebytečnou zimní vlhkost v kombinaci s mrazy, proto je vhodné ji v našich podmínkách pěstovat v nádobách nebo ve vyvýšených záhonech s drenáží. Mrazuvzdornost se pohybuje jen kolem –10 °C, takže při delších mrazech je potřeba chránit nebo zimovat v bezmrazém prostoru.
Salvia apiana má dlouhou historii využití v domorodé medicíně a rituální praxi původních obyvatel Ameriky. Sušené listy se tradičně používají k vykuřování prostor – tzv. „smudging“ – pro očistu, meditaci a zklidnění mysli. Kromě rituálního využití má také antiseptické a uklidňující účinky. Díky své aromatické hodnotě, nenáročnosti a stříbrnému vzhledu se šalvěj bílá hodí jako solitérní rostlina do sušších partií zahrady, do bylinkových záhonů nebo jako součást suchomilných a středomořský laděných výsadeb.